Četl jsem si teď po sobě zprávu, co jsem odeslal kamarádce, kde v jedné pasáži jsem se snažil říct, jak to je skvělé, když ti nechá někdo doma v jurtě zatopeno, a ty nemusíš dvě hodiny vymrzat u krbu po příjezdu z venkovního světa. No, tak na to koukám, a ono je tam napsáno "VYMAZAT u krbu". V mém dřívějším světě by tam bylo mohlo být "vymezat", "vymtzat", "vymdzat" nebo "vymfzat" - protože jak odjakživa preferuji malé mobilní telefony, tak aktuálně mám prostě objektivně velmi malou plochu pro virtuální dotykovou klávesnici, neb mám takový hodně nestandardní telefon s šířkou displaye 50mm - a vyžaduje to velmi vysokou přesnost ťukání.
 |
| obrázek vytvořen s pomocí dreamstudio.ai |
Každopádně, teď je tam "vymazat u krbu".
A to z prostého důvodu - na vině je rozpoznávání řeči, které poslední zhruba rok a půl poměrně masově využívám (a domnívám se, že to tak jako lidstvo budeme dělat čím dál více - zadávat naše myšlenky nějak bezdotykově) - čímž budou vznikat zcela nové druhy takzvaných překlepů. V podstatě dnes již žiju ve světě, který byl ještě nedávno Sci-Fi - vzpomínám, jak mě jako malého kluka fascinovaly scény, kdy astronauti v "tom divném nesnesitelně dlouhém americkém filmu" mluvili s počítačem HAL 9000... No, a já teď mluvím každodenně se svým mobilem (vlastně na dobu HALa 9000 superpočítačem, který nosím v kapse...) - a krom toho to všechno jde přes společnost Google... A tak nějak doufám, že to nakonec pro mě dopadne líp, než pro ty astronauty... Nicméně, abych pavučinu dalších a dalších vláken nezaplétal dále a dále do šířky zbytnými odbočkami ke globálním korporacím, AI a nakládání s daty, tak to zakončím s tím, že sekundárně se teď pobaveně pozastavuji nad paradoxem, že v rámci svého povahového typu si teď užívám představu, že to, co je na budoucnosti jisté, jsou chyby.
Text byl nadiktován a dodatečně ručně doplněn o "správné překlepy" a interpunkci ;)
PS: Možná se tu a tam vrátím k tomu, že sem něco postnu...
