Malichernosti, důležitosti, krádeže a vzpomínky aneb znova ve Španělsku

Dnes končí náš (crysman a Anette) třítýdenní pobyt ve Španělsku. Obyčejně mívám z takovýchto výletů krásné fotky, stejně jako jsme měli z tohoto - než nám na parkovišti, zatímco jsme se plážovali u moře, rozbili okýnko a vykradli auto.

na pláži v Malaze

Toto je tedy nakonec jediná fotka z našeho foťáku, kterou za ty tři týdny ve Španělsku budeme mít. Viděli a fotili jsme Barcelonu - Sagradu Famíliu, Gaudího budovy, parky, Mont Juic, přístavy, pevnosti, západy slunce, panoramata, koncerty... fotili jsme Málagu - feriu, pláže, panoramata, kopce... fotili jsme Nerju, Almuñécar, Granadu, Alhambru, kamarády, známé, tradiční kostýmy, koně a jinou faunu, spoustu pláží, jejichž jména už si ani nepamatujeme, Sinatra's bar, auto, akty, detaily, mosty, kýče, pankáčovské bydlení v jeskyních, antény na střechách, jídlo, sebe v odrazech slunečních brýlí...

... a jediné, co nám z toho všeho zbylo, je tato fotka, kterou jsem ledabyle náhodou umístil na facebook. Fotka obličejů s lahví vína, kterou jsem klidně mohl vyfotit v parku v Prušánkách...

Vedlo mě to, skrze nasranost a lítost, k zamyšení, co je vlastně důležité, co je štěstí, co smůla, a za co být vděčný. Něco jsem ztratil, něco zůstalo, a něco jsem získal (ponaučení, zkušenost) ... Inu, život je ...

España otra vez! #5

Druhého dne ráno (resp. odpoledne) se nás milá spolubydlící, Portorikánka Patricia, zeptala, jak že tu dlouho chceme ještě být. Vzhledem k tomu, že jsme nikoho předtím neznali a spali tam 2 noci, namísto plánovaného "necháme si tam batohy", pochopil jsem to jako narážku, že už bysme snad měli vypadnout, což jsme měli stejně v plánu. Pak se ale jala pokračovat a vysvětlila nám, že má kamaráda, co má pronajatý byt v luxusní čtvrti Albaicín a jede na týden pryč, a že jestli prý tam nechceme bydlet - za zalívání květin (!?) Nuže, to se nedalo odmítnout, Malaga počká! Mc Martin si navíc udělá nějakou tu svou překladatelskou práci, co si s sebou do Španělska vzal jako cestovní břemeno. Byteček to byl vskutku moc hezký - hlavně ta terasa ...



A tak se z nás stali na chvíli Granaďané. Procházky, bazary, tapas, víno, teraska se známými, sangría, modrý sýr, zalévání květin :), večerní uličky ...


V některých restauracích mají zajímavou výzdobu - např. prasečí nožičky (jamón) či pomalované kytary:


Když se přiblížil den odjezdu (sobota 1.8.), vyrazili jsme do města koupit něco Patricii - nakonec to vyhrálo FairTrade bio kafe, což ji vzhledem k jejímu smýšlení a nátuře velmi potěšilo. Po toulání se městem jsme zjistili, že Granada je mimo graffiti i městem alienů. Třeba tyto šachy, kdyby nestály 600E (!), tak bych určitě chtěl ...



Poslední rozloučení na Miradoru de San Nicolas, a ráno už sedíme v autobuse do Malagy ...

Upřímné a velké díky patří všem lidem "z Granady", co se o nás hezky postarali - především Štěpánovi, Haničce, Fruncovi, Martině a Patricii. Děkujeme!

fotky jako obvykle v mých albech na PicasaWebu

España otra vez! #4

Z autobusáku jsme se tedy kolem sedmé ráno vydali dále do centra Granady najít nějaké šikovné místo na spaní, trošku se prospali a zopakovali bojovku "najdi místo pro uložení batohů". Zkusili jsme asi 4 hotely, ee, nic. Naštěstí [afortunadamente] crysman má milé kamarády, jako třeba *El, která zase má jiné milé kamarády, z nichž někteří jsou shodou okolností dlouhodobě v Granadě. Na druhou stranu, ve Španělsku není záhodno mladým českým studentům volat před pravým polednem, tedy se vydáváme směrem nahoru. Proč? No přece ... ten výhled :) !?


K našemu milému překvapení objevujeme skutečnost, že Granada je městem graffiti - jako skutečného umění, ne jen ledajakých čmáranic.
...

Po poledni [por la tarde] voláme jakémus' Štěpánovi (pamatujete? ... kamarádi kamarádů :) Ten to bere, hovoříme, a záhy se sáčkujeme k nim do bytu (tímto ještě jednou vyjadřujeme velké díky). Seznamujeme se, domlouváme se, že večer společně vyrazíme, a odcházíme do města - směr Alhambra, což je slavný arabský palác, údajně nejnavštěvovanější místo Andalusie (možná celého Španělska, už zase nevím - nezapamatoval jsem si to ani minule, když jsem tu byl na erasmu :)


Z Alhambry jsme se rozhodli jít zpět jinou cestou, nějakou netradiční - což se nám podařilo na výbornou. Z asfaltek a dlaždic jsme velmi záhy sešli na cesty písčité, které se posléze změnily na cestičky písčito-kamenité a dosti strmé. Krása. Hlavně v sandálech :)


Večer se šlo na tapas a něco k pití. V Granadě podávají supertapas. Zatímco v České republice chodí lidi na piwo (standardně 0.5L), ke kterému si dají nějaký ten malý čips, v Granadě ke každému piwu (standardně cca 0.3L) dostanete tapu jak botu :) Večer jsme zakončili krásným posezením na místě zvaném Mirador de San Nicolas, odkud se kouká na osvětlenou Alhambru, popíjí vínko, hraje flamenco ...


Mno, du vařit večeři :) pokračování příště!

fotky jako obvykle v mých albech na PicasaWebu

España otra vez! #3

Z baru jsme se tedy vydali hledat vhodnou pláž. Po cestě jsme objevili na české poměry řadu nestandardní flóry. První, na co jsme narazili byla taková ta typická městská pláž ...

Takže pokračujeme dále podél pobřeží ...

... až asi po 40 minutách chůze narazíme na naši vysněnou pláž - téměř nikdo tam není a jsou hezké vlny, na kterých se můžeme po zkušenostech z Bakia hezky vozit. Čas mimo vodu raději z pokožko-bezpečnostních důvodů místo na slunci trávíme pod jakýms' olivovníkem u parkoviště.

Pomalu zatmíváme, a tak je čas najít si ubytování. crysman hlasuje proti spaní na pláži a propaguje ubytování se na blízkém kopci, na čemž se také dohodneme a vybaveni karimatkami a osuškami z pláže razíme. Výstup na kamenitý kopec ve tmě je zvláště pro Mc Martina v žabkách výzvou ... Nakonec ale kupodivu nikdo nikam nepadá a nacházíme krásné místo. Výhled je nádherný:


Uděláme fotky, vyčistíme zuby, rozložíme karimatky a deme spát. Tedy spíše "spát". Myslel jsem si, že ve Španělsku nejsou komáři. Ó, jak jsem se mýlil! Vyskytuje se tu jakýs' druh, který štípe tím více bolestivě, čím je menší. Tedy se různě převalujeme a plácáme, občas dokonce i usneme, ale to se hned přes karimatku těsně za hlavou přežene ještěrka či co, popřípadě započnou pochodovat jacísi brouci. No, a když už si na to člověk skoro zvykne (to je veliký eufenismus - na to se zvyknout nedá, určitě ne za den), tak nemůže spát kvůli zimě ... Hufff, příšerná noc. Ale za ty fotky to stálo:






Ráno 24.7. po "probuzení" (probouzí se člověk ze spánku) vyčistíme zuby a vyrazíme do hotelu pro zavazadla s tím, že si pak koupíme lístek do Malagy tak, abysme jeli přes noc a vyspali se v autobuse (cesta má trvat cca 9 hodin). Po cestě ještě uděláme pár fotek ...

...
vyzvedneme kufry a jdeme na autobusák. Tam zjišťujeme, že bus jede do Malagy přes Granadu, do které jsem měl v plánu se také jet podívat. Takže proč jet do Malagy a odtud potom někdy zase do Granady a zpět, když to můžeme vzít po cestě?! Tedy změna: cíl Granada. Lístek kupujeme na 21:45 a jdeme, bohužel i s báglama, na pláž, kde strávíme zbytek dne. Po cestě na bus se ještě naposled rozloučíme s Mayte v našem oblíbeném baru a už se těšíme, jak se krásně vyspíme v autobuse. Ovšem ale, opět, chyba lávky! Mám to štěstí, že za mnou sedí dredatá prošpikovaná Italka, co jí vadí, když mám sklopené sedadlo. Tedy jako skoro jediný z autobusu mám sedadlo kolmo. Spát je téměř nemožné.

Do Granady přijíždíme kolém půl páté ráno a zkoušíme se vyspat na autobusáku. Bohužel, to nám umožněno není. "V téhle zemi se snad nedá spát!", povzdychnu si jeda dne předchozího zakoupenou broskev. A tak razíme směr město ... (pokračování příště)

všechny fotky viz album 2009/07-08 Španělsko. Zde fullscreen a slideshow s popisky.