Protože už máme srpen v tahu, rozhodl jsem se, že v několika odstavcích shrnu stručně tyto prázdniny.
O letošní Vltavě s FITˇákama jsem psal už v samostatném příspěvku, kde jsem na konci nakousl téma "slečna a telefonní číslo". Inu, je to tak, že prázdniny jsem v podstatě strávil celé právě s touto slečnou, tedy se Sixtou :) Scukli jsme se, padli si do oka, jeli spolu na kolo, zalúbili sme sa, a pak jsem se k Sixtě na měsíc a něco nastěhoval do Prahy, kde jsem si i trošku zabrigádničil, neboť nejen láskou živ je člověk. No, to jsem trošku ("") zkrátil, neva :)
Brigáda u Greenpeace byla velmi zajímavá. Vzal jsem ji jednak proto, že byla jedna z prvních, na kterou jsem na netu narazil, jednak proto, že jsem si říkal, že to bude určitě zajímavé a že se ledacos zajímavého dozvím. Alternativní brigáda byla "telemarketing", se kterým to dopadlo tak, že jsem po pohovoru u Greenpeace ani nešel na pohovor, lebo mi bylo jasné, že by to byla hrozná pruda.
Mou vyslouženou pozicí (stejně jako všech ostatních) se stal "frontliner", tedy člověk co musí během 6tihodinové pracovní doby sehnat na ulici co nejvíce lidí, co se mu "upíšou", že budou přispívat na Greenpeace. Odborně se této činnosti říká streetfundrising (jaké to krásné české slovo). No, jistě si dokážete představit, že to asi nebyl žádný med - obzvláště tady v Praze, kde podobnou brigádu dělá celá řada jiných neziskovek (Amnesty international, Hnutí Duha, Člověk v tísni..)
Bývaly dny, kdy mi třeba 3 hodiny vůbec nikdo ani nezastavil, abych se vůbec dostal ke slovu, což bylo dost depresivní. Byl jsem pak aspoň rád za někoho úplně dementního, s kým jsem se mohl pohádat (tedy proběhla alespoň nějaká interakce).
A co se zhruba dělo?
Celkově musím říct, že brigáda u Greenpeace byla velmi přínosná. Docela jsem se otrkal v oslovování lidí a vedení dialogu, dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí (každý čtvrtek je na centrále školení či "přednáška") aplikovatelných v běžném životě, stal jsem se (zcela dobrovolně a rád) přispěvatelem, získal jsem pro Greenpeace docela dost lidí, a tím si taky vydělal nějaký ten chechták. Mimochodem, každý týden se dělal nábor nováčků (20 - 30 lidí), ze kterých se dalšího týdne dožilo dycky tak maximálně 5 (když nemáte výsledky, tak letíte :) - takže opravdu žádná sranda.
Kdo by snad měl nějaké pochybnosti o smyslu či náplni práce Greenpeace, můžem zajít na pivo, rád o tom podiskutuju. Ze zkušenosti v terénu vím, že drtivá většina lidí má naprosto mylné, či vůbec žádné, představy o tom, co Greenpeace dělá, a spokojí se tedy s absurdním zaškatulkováním typu "to jsou ti co se přivazujou ke stromům", nebo si dokonce myslí, že GP má něco společného se Stranou Zelených.
Tak, a příště budeme pokračovat kolama, lodičkama, koncertama, a co já vím co ještě :)
O letošní Vltavě s FITˇákama jsem psal už v samostatném příspěvku, kde jsem na konci nakousl téma "slečna a telefonní číslo". Inu, je to tak, že prázdniny jsem v podstatě strávil celé právě s touto slečnou, tedy se Sixtou :) Scukli jsme se, padli si do oka, jeli spolu na kolo, zalúbili sme sa, a pak jsem se k Sixtě na měsíc a něco nastěhoval do Prahy, kde jsem si i trošku zabrigádničil, neboť nejen láskou živ je člověk. No, to jsem trošku ("") zkrátil, neva :)Brigáda u Greenpeace byla velmi zajímavá. Vzal jsem ji jednak proto, že byla jedna z prvních, na kterou jsem na netu narazil, jednak proto, že jsem si říkal, že to bude určitě zajímavé a že se ledacos zajímavého dozvím. Alternativní brigáda byla "telemarketing", se kterým to dopadlo tak, že jsem po pohovoru u Greenpeace ani nešel na pohovor, lebo mi bylo jasné, že by to byla hrozná pruda.
Mou vyslouženou pozicí (stejně jako všech ostatních) se stal "frontliner", tedy člověk co musí během 6tihodinové pracovní doby sehnat na ulici co nejvíce lidí, co se mu "upíšou", že budou přispívat na Greenpeace. Odborně se této činnosti říká streetfundrising (jaké to krásné české slovo). No, jistě si dokážete představit, že to asi nebyl žádný med - obzvláště tady v Praze, kde podobnou brigádu dělá celá řada jiných neziskovek (Amnesty international, Hnutí Duha, Člověk v tísni..)
Bývaly dny, kdy mi třeba 3 hodiny vůbec nikdo ani nezastavil, abych se vůbec dostal ke slovu, což bylo dost depresivní. Byl jsem pak aspoň rád za někoho úplně dementního, s kým jsem se mohl pohádat (tedy proběhla alespoň nějaká interakce).
A co se zhruba dělo?- 3x jsem pomohl slepému do metra
- Nejméně 5x jsem si pokecal španělsky s turisty (pomoc s metrem, jízdenkami, výměna Korun za Eura, tipy na výlet..), ještě vícekrát potom anglicky.
- Poučil jsem se, že opravdu nemá smysl házet peníze kasičkářům (lidi prodávající stužky, berušky, odznáčky.. se slovy: "Přispějte na.."), protože od jedné sympatické slečny co to dělala na Muzeu jsem se dozvěděl, že na ty postižené děti z toho de jenom bídných 35%
- Několikrát jsem si vyslechl, že jsme (Greenpeace) "fašisti", "teroristi", "horší než svědci Jehovovi", "zasraní greenpeace" apod.
- Viděl jsem poprvé na vlastní oči, jak si lidi píchají, a jak se čichají výpary ze lžičky nad zapalovačem (přímo v centru Prahy, v metru na Můstku)
- Potkal jsem pár úžasných lidí se zdravými názory, nebo aspoň lidí co uměli rozumně protiargumentovat a nebyli úplně vymaštění, což mě potěšilo.
- Hlídali jsme stánek s borůvkami, když si šla prodávající slečna odskočit (mimochodem, slečna se taky "upsala" :)
- Potvrdilo se, že nejvíc se o prostředí (nejen z ekologického pohledu) kolem nás a ve světě zajímají mladí lidi a studenti.
- Taktéž že stejná skupina lidí (tedy obvykle lidi relativně bez peněz) je ochotná přispívat na neziskové organizace - narozdíl od "kravaťáků" či "dámiček", tedy lidí evidentně s penězi (kravaťáka se mi podařilo "upsat" za celou dobu jen jednoho, a to byl zároveň skoro jediný co se vůbec zastavil)
Celkově musím říct, že brigáda u Greenpeace byla velmi přínosná. Docela jsem se otrkal v oslovování lidí a vedení dialogu, dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí (každý čtvrtek je na centrále školení či "přednáška") aplikovatelných v běžném životě, stal jsem se (zcela dobrovolně a rád) přispěvatelem, získal jsem pro Greenpeace docela dost lidí, a tím si taky vydělal nějaký ten chechták. Mimochodem, každý týden se dělal nábor nováčků (20 - 30 lidí), ze kterých se dalšího týdne dožilo dycky tak maximálně 5 (když nemáte výsledky, tak letíte :) - takže opravdu žádná sranda.
Kdo by snad měl nějaké pochybnosti o smyslu či náplni práce Greenpeace, můžem zajít na pivo, rád o tom podiskutuju. Ze zkušenosti v terénu vím, že drtivá většina lidí má naprosto mylné, či vůbec žádné, představy o tom, co Greenpeace dělá, a spokojí se tedy s absurdním zaškatulkováním typu "to jsou ti co se přivazujou ke stromům", nebo si dokonce myslí, že GP má něco společného se Stranou Zelených.
Tak, a příště budeme pokračovat kolama, lodičkama, koncertama, a co já vím co ještě :)
5 komentářů :
Zdravím,
Vzhledem k tomu, že uvažuji o účasti na té samé brigádě, bych se chtěl zeptat - pokud člověk nezíská žádné či jen málo lidí, má nárok na plat, nebo platí, že pokud nikoho nezískám, nic nedostanu?
Díky za zkušenosti
Zdravíčko,
nevím, jak to je teď, ale tenkrát to bylo tak, že první cca 2, 3 dny má člověk azylové podmínky, čili dostane zaplaceno i za 0 lidí. Nicméně se to řeší, popovídá si s někým od GP, a co je dál (a v průběhu) nevím, neboť to nebyl můj případ. Každopádně, dlouhodobě málo lidí = konec. Někteří lidi se prostě na takovouto činnost nehodí. Mzda je variabilní dle počtu sehnaných přispěvatelů - něco jako brigáda na višních (počet kýblů :) , což je, myslím, rozumný podnikatelský přístup.
PS: tak starý (a, mimochodem, otřesný (!)) příspěvek ... a komentář?! Udivující! :) Díky, měj se!
Ahoj, tak tuhle brigádku jsem si taky zkusila, jen se konala v Ostravě. Na nábor nás přišlo 10, vybráno bylo tuším 6. Z toho jsme po prvních dvou dnech zbyli 4. Bylo to v červenci přes poledne v největších vedrech, poprvé v životě jsem se spálila na hlavě tak, že mi padaly vlasy, ale stínku bylo poskromnu a nemohli jsme v něm být všichni :(
Lidi byli všelijací, hlavně zezačátku to bylo dost náročné na motivaci, kolikrát už jsem měla sto chutí se na to vykašlat, ale stejně jsem druhý den přišla znovu :)
Během 1. týdne jsme museli nabrat nějakých 8 nebo 9 lidí "načisto", což znamená, že od nich má člověk všechny údaje (opravdu málokdo má u sebe číslo účtu nebo banku, ve které by si nemusel zadávat trvalý příkaz osobně - takoví si to většinou po příchodu domů rozmyslí a vaše telefonáty už většinou nezvedají).
No a co se týče platu - ve všech inzerátech píšou nějak 90-120 Kč/hod. Ovšem na náboru jsme se dozvěděli, že mají ještě částku 70 Kč a na školení dokonce že 50, pokud neseženeš během týdne určitý počet lidí s tím, že pak letíš. No, za 50 jsme nakonec makali všichni. A to ani nerozebírám fakt, že místo 36 odpracovaných hodin jsme kdovíproč dostali jen 25 :(
S Greenpeace jsme vždy sympatizovala a i nadále mají mou podporu, i když zatím jen morální, jelikož mi nepřijde moc férové finančně podporovat organizaci, která finančně rozhodně nepodpořila mou snahu a kus sebe, který jsem do téhle práce dala. Né, že bych na to teď vůbec měla.
No, možná to ještě někdy ztkusím třeba u Duhy :)
Sspálila že padaly vlasy? Whoops .. to sem nikdy neslyšel. Každopádně, zní to dost nepříjemně.
Nerozumím ale, proč když jsi měla pocit, že tě někdo zneužívá či okrádá, jsi to neřešila? - jako ozvat se a prodiskutovat, co to má znamenat?!
Já dostal tolik, kolik jsem dostat měl. Že je výdělek variabilní jsem věděl hned při přijímání, takže si nemám na co stěžovat. Příště se ozvi a řeš, přece s tebou nebude nikdo zametat ... (pokud v tom tedy nebyly nějaké další zatajené skutečnosti :)
Hodně zdaru a málo úžehů vlasového aparátu!
#crysman
Taky jsem do té doby netušila, že to jde :D
O variabilitě jsem se dozvěděla až na školení, ale byla jsem ráda, že aspoň to, i když mi přišlo trochu divné, že právě organizace jako Greenpeace nejedná tak narovinu, jak nám to na školení vtloukali do hlavy. Např. když se mě třeba lidi na ulici zeptali, jestli jde registrace provést přes internet, tak jsem samozřejmě popravdě odpověděla, že ano (jednak nejsem zvyklá lhát, a jednak mi to prostě přišlo fér). Lidi samozřejmě prohlásili, že si to udělají sami a šli, načež mi frontliner vyloženě řekl, že jim mám nakecat, že to nejde (i když to jde). Zkrátka...rozporuplné pocity.
A co se týče toho, že jsem se neozvala. Výplatu jsem dostala tuším týden po tom, co jsem práci skončila. S padesátikorunovou mzdou jsem se smířila už dřív, počet odpracovaných hodin mě však hodně zarážel. Začala jsem se na internetu trochu pídit, jak to vlastně mají, načež jsem se od jiného frontlinera dozvěděla, že 50 korun člověk nedostane za to, že nemá dost lidí, ale za to, že nedodrží podmínky smlouvy, tedy počet odpracovaných hodin. Vzhledem k tomu, že jsem jich měla 36 a víc už se ani nedalo, jsem další boj předem vzdala a vzala si do budoucna už jen ponaučení.
Tohle není nic proti Greenpeace, samozřejmě jim moc fandím a dál se zajímám o jejich činnost. Nechci tady ani nikoho odrazovat, jen se chci podělit o svou zkušenost, ať už byla chyba na straně frontlainerů, nebo nedostatečné informovanosti nebo cokoli jiného. Nepopírám ani, že není na mé straně, sama si ale žádného pochybení nejsem vědoma. A jak už jsem asi zmínila, nebyla jsem sama.
Jinak..taky hodně zdaru ;)