Kdysi jsem v příloze u Lidovek, které jsem dostal v autobuse SA na cestě z Brna do Prahy či naopak, četl takovou pěknou úvahu s podtitulem "Nemocný mocný". Článek je pořád velmi aktuální, a vzhledem ke světové krizi ještě dlouho bude. Manažerům vstup povolen pouze v doprovodu rodičů:
zdroj: Lidové noviny
Finanční krize bohužel ještě zhorší stav jednoho už tak ohroženého druhu.
Když mi nedávno zavolal generální manažer jedné bankovní skupiny, abych na slavnostním udílení cen nejlepším regionálním zástupcům jeho firmy pohovořil o tělesných projevech stresu, nadskočil jsem radostí. „Tak už jim to došlo. Potřebují se poradit,“ řekl jsem si a nadšeně souhlasil. Dva dny před akcí se mi ozval znovu. Chtěl vědět, zda bude moje povídání zábavné. Trochu mě zarazil. Stres a zdraví, to není zrovna velká legrace. Slíbil jsem, že se vynasnažím. Na akci jsem dorazil o něco dřív. Právě končilo vyhlašování vítězů soutěže o nejvyšší počet uzavřených úvěrů a hypoték. Bylo mi jasné, že tam nepatřím. Pozdě. Odhodlaně jsem vkročil do sálu a spustil. Po deseti minutách se začali ošívat, povídat si a jíst. Jako bych tam nebyl. Po dalších pár minutách mi organizátor akce vzal z ruky mikrofon. „Děkuji panu doktorovi za poutavý úvod. Bohužel musím přednášku ukončit. Právě totiž dorazila skupina vizážistů, kteří jsou dalším bodem programu. Jejich čas je drahý a večer je čeká další akce,“ prohlásil.
Není divu, že se manažeři považují za pány tohoto světa. Vše jako by se točilo kolem nich. Ty neodkladné telefonáty a schůzky, investice a roční prémie! Jenže stát v epicentru stresujícího, výkonového a sebestředného způsobu života si žádá svou daň.
Nemám nic proti profesi jako takové. Znám dost slušných, schopných a obětavých manažerů. Existuje ale jedna varianta, která se vymyká svou bezohledností a nenasytností. Je to úplně nový živočišný druh. Darwinova evoluční teorie pro něj neplatí. Řídí se teorií revoluční. Biolog Ernst Mayr ji nazval „efektem hrdla láhve“. Podle ní jsou během revoluce všechny živé organizmy vystaveny velkému stresu, kterému většina z nich podléhá. U menší části dochází ke změně genového seskupení tak, aby jim nové vlastnosti umožnily přežít – projít hrdlem úzké láhve. Během této změny se ovšem mohou rozvíjet i vlastnosti vyloženě špatné. A právě to se stalo. Sametová revoluce vyvrhla manažera obrovského. Jeho životní strategií je dravý parazitismus. Nic moc nevytváří, jen žere manu (dle slovníku božský pokrm, druh podstaty přírody obsažený ve většině předmětů materiálního světa, ale též vítězná moc). Pravděpodobně největší u nás žijící exemplář, manažer čezový, dokáže naráz pozřít 677 milionů many akciové. Měsíčně spořádá okolo 20 milionů many korunové. Většinu života tráví v open spacech, elitních klubech a na golfových greenech.
Podle výzkumu badatelů z Univerzity Nového Jižního Walesu si manažeři značkují území, podobně jako dominantní zvířata. „Oblékají tmavé obleky s výraznými košilemi nebo vázankami, stejně jako se jiná zvířata chvástají zářivě barevnými částmi těla. V přírodě je účelem přivábit partnerku, v úřadě jde o dobytí místa v hierarchii, které poté dává větší možnosti při výběru partnerky,“ říká profesor Jeffrey Braithwaite a dodává, že naparování a nadouvání hrudi je známo u asi 200 druhů zvířat. Manažer obrovský se snadno učí ovládat komplikované mobily a excelové tabulky. Jeho hlasovým projevům moc nerozumíme. Některým gestům rukou, jako je žádost o manu, ovšem ano. Bioetik Peter Winter ironicky dodává, že je to dost, aby mu byla přiznána stejná práva jako lidem. Samice tohoto druhu obvykle vrhá jedno mládě a celý život se nechává živit samcem. Při jeho ztrátě vyhledává jiného manažera. Z evolučního hlediska nepříliš výhodná strategie. Takhle jejich geny brzy vyhynou.
Obrovská konzumace – lhostejno zda jídla, sexu, peněz či moci – nepřináší extra dávky štěstí. Bohužel pro manažera obrovského je tomu naopak. Po čase je k udržení stávajícího pocitu uspokojení třeba stále vyšší dávky many. A k tomu ten vysoký krevní tlak, bolesti hlavy a žaludku, úzkost. Manažer nechápe, co se děje. Vždyť přece sportuje, odpočívá na luxusních dovolených...
Než mne po odebrání mikrofonu vyprovodili ze sálu, stačil jsem ctěnému osazenstvu poradit, ať si od přicházejících vizážistů nechá namalovat veselé obličeje. Aby jim úsměv vydržel, až na ně dolehne stres. Na ulici pak za mnou vyběhly dvě dámy v kostýmcích a prosily o kontakt do ordinace. Bylo na nich vidět, že už mají dost.
MUDr. Jan Hnízdil
Když mi nedávno zavolal generální manažer jedné bankovní skupiny, abych na slavnostním udílení cen nejlepším regionálním zástupcům jeho firmy pohovořil o tělesných projevech stresu, nadskočil jsem radostí. „Tak už jim to došlo. Potřebují se poradit,“ řekl jsem si a nadšeně souhlasil. Dva dny před akcí se mi ozval znovu. Chtěl vědět, zda bude moje povídání zábavné. Trochu mě zarazil. Stres a zdraví, to není zrovna velká legrace. Slíbil jsem, že se vynasnažím. Na akci jsem dorazil o něco dřív. Právě končilo vyhlašování vítězů soutěže o nejvyšší počet uzavřených úvěrů a hypoték. Bylo mi jasné, že tam nepatřím. Pozdě. Odhodlaně jsem vkročil do sálu a spustil. Po deseti minutách se začali ošívat, povídat si a jíst. Jako bych tam nebyl. Po dalších pár minutách mi organizátor akce vzal z ruky mikrofon. „Děkuji panu doktorovi za poutavý úvod. Bohužel musím přednášku ukončit. Právě totiž dorazila skupina vizážistů, kteří jsou dalším bodem programu. Jejich čas je drahý a večer je čeká další akce,“ prohlásil.Není divu, že se manažeři považují za pány tohoto světa. Vše jako by se točilo kolem nich. Ty neodkladné telefonáty a schůzky, investice a roční prémie! Jenže stát v epicentru stresujícího, výkonového a sebestředného způsobu života si žádá svou daň.
Nemám nic proti profesi jako takové. Znám dost slušných, schopných a obětavých manažerů. Existuje ale jedna varianta, která se vymyká svou bezohledností a nenasytností. Je to úplně nový živočišný druh. Darwinova evoluční teorie pro něj neplatí. Řídí se teorií revoluční. Biolog Ernst Mayr ji nazval „efektem hrdla láhve“. Podle ní jsou během revoluce všechny živé organizmy vystaveny velkému stresu, kterému většina z nich podléhá. U menší části dochází ke změně genového seskupení tak, aby jim nové vlastnosti umožnily přežít – projít hrdlem úzké láhve. Během této změny se ovšem mohou rozvíjet i vlastnosti vyloženě špatné. A právě to se stalo. Sametová revoluce vyvrhla manažera obrovského. Jeho životní strategií je dravý parazitismus. Nic moc nevytváří, jen žere manu (dle slovníku božský pokrm, druh podstaty přírody obsažený ve většině předmětů materiálního světa, ale též vítězná moc). Pravděpodobně největší u nás žijící exemplář, manažer čezový, dokáže naráz pozřít 677 milionů many akciové. Měsíčně spořádá okolo 20 milionů many korunové. Většinu života tráví v open spacech, elitních klubech a na golfových greenech.
Podle výzkumu badatelů z Univerzity Nového Jižního Walesu si manažeři značkují území, podobně jako dominantní zvířata. „Oblékají tmavé obleky s výraznými košilemi nebo vázankami, stejně jako se jiná zvířata chvástají zářivě barevnými částmi těla. V přírodě je účelem přivábit partnerku, v úřadě jde o dobytí místa v hierarchii, které poté dává větší možnosti při výběru partnerky,“ říká profesor Jeffrey Braithwaite a dodává, že naparování a nadouvání hrudi je známo u asi 200 druhů zvířat. Manažer obrovský se snadno učí ovládat komplikované mobily a excelové tabulky. Jeho hlasovým projevům moc nerozumíme. Některým gestům rukou, jako je žádost o manu, ovšem ano. Bioetik Peter Winter ironicky dodává, že je to dost, aby mu byla přiznána stejná práva jako lidem. Samice tohoto druhu obvykle vrhá jedno mládě a celý život se nechává živit samcem. Při jeho ztrátě vyhledává jiného manažera. Z evolučního hlediska nepříliš výhodná strategie. Takhle jejich geny brzy vyhynou.
Obrovská konzumace – lhostejno zda jídla, sexu, peněz či moci – nepřináší extra dávky štěstí. Bohužel pro manažera obrovského je tomu naopak. Po čase je k udržení stávajícího pocitu uspokojení třeba stále vyšší dávky many. A k tomu ten vysoký krevní tlak, bolesti hlavy a žaludku, úzkost. Manažer nechápe, co se děje. Vždyť přece sportuje, odpočívá na luxusních dovolených...
Než mne po odebrání mikrofonu vyprovodili ze sálu, stačil jsem ctěnému osazenstvu poradit, ať si od přicházejících vizážistů nechá namalovat veselé obličeje. Aby jim úsměv vydržel, až na ně dolehne stres. Na ulici pak za mnou vyběhly dvě dámy v kostýmcích a prosily o kontakt do ordinace. Bylo na nich vidět, že už mají dost.
MUDr. Jan Hnízdil
zdroj: Lidové noviny
Žádné komentáře :