Dnešní příspěvek bych rád věnoval MartinoviK, JaroviM, JaroviČ, Vítovi, HeděM, IvoněN a Aďuli, protože ti z toho vytěží, abych tak po vzoru rádia Krokodýl lehce parafrázoval, maximum muziky.
Nuže, dnes ráno v 9:00 byl opravný termín na zápočet z předmětu Finanční řízení podniku, na který jsem se opět "pilně" připravil tak, že jsem byl včera 6 hodin na zkoušce s Mocca Soul Bandem. Slovo opět používám proto, že minulý týden, když byl první termín, to probíhalo úplně stejně. Narozdíl od minulého týdne jsem ale dostal od Salyho bless, tedy česky požehnání (vzal kus papíru s jakým's "nechť.." textem, a zatímco měl ruku přiloženou k mému čelu, předčítal). Úžasný zážitek. Každopádně, kdo si myslí, že mluvím o opravném termínu proto, že jsem to na ten první neudělal, má skoro pravdu. Ale jen skoro - já jsem tam totiž ani nebyl, lebo jsem prostě zaspal.
Tentokrát mám nastavené dva budíky a vstávám hned napoprvé v 7:55, obleču si zuby, vyčistím se, a vyrazím v 8:17 pod schody na autobus, který jezdí 8:21. Přijede sice asi o pět minut později, ale nevadí, holt na Skácelce budu muset přesednout na další padesáttrojku a přijdu akorát ťip-ťop. Salyho požehnání ovšem způsobí, že namísto padesáttrojky nasednu do jakéhosi jiného autobusu, což zjistím hned na první křižovatce, kdy řidič zvesela odbočí vlevo, namísto toho, aby jel rovně. No, co se dá dělat, holt budu muset vystoupit na další zastávce, kousek se vrátím a přijdu o trošku později. Je 8:48, a autobus stále jede. A jede.. A když pak v 9:00 vystoupím společně s ostatními lidmi na první další zastávce, kterou je až výstaviště, mí spolužáci už pravděpodobně začínají psát opravný termín zápočtu z finančního řízení podniku. Začne pršet.
Zmoklý jak myš dorazím v 9:25 do učebny, což znamená, že zbývá 5 minut do konce. Hlídá sám pan přednášející Doc. Ing. PhD., kterého jsem viděl poprvé v životě nikoliv na přednášce (nebyl jsem ani na jedné), ale minulý týden u něho v kabinetě, když jsem přišel s dotazem, co dělat, poukud jsem se ráno "nedostavil na zápočet". Takže když jsem mu dnes pro změnu pověděl kouzelnou větu: "Dobrý den.. jdu trošku pozdě.. bylo by ještě možné si napsat zápočet?", cítil jsem se nejtrapněji na světě. A jak to dopadlo? Příští týden se uvidíme potřetí, na posledním možném termínu v 7:15 ráno. Držte mi palce!
Nuže, dnes ráno v 9:00 byl opravný termín na zápočet z předmětu Finanční řízení podniku, na který jsem se opět "pilně" připravil tak, že jsem byl včera 6 hodin na zkoušce s Mocca Soul Bandem. Slovo opět používám proto, že minulý týden, když byl první termín, to probíhalo úplně stejně. Narozdíl od minulého týdne jsem ale dostal od Salyho bless, tedy česky požehnání (vzal kus papíru s jakým's "nechť.." textem, a zatímco měl ruku přiloženou k mému čelu, předčítal). Úžasný zážitek. Každopádně, kdo si myslí, že mluvím o opravném termínu proto, že jsem to na ten první neudělal, má skoro pravdu. Ale jen skoro - já jsem tam totiž ani nebyl, lebo jsem prostě zaspal.Tentokrát mám nastavené dva budíky a vstávám hned napoprvé v 7:55, obleču si zuby, vyčistím se, a vyrazím v 8:17 pod schody na autobus, který jezdí 8:21. Přijede sice asi o pět minut později, ale nevadí, holt na Skácelce budu muset přesednout na další padesáttrojku a přijdu akorát ťip-ťop. Salyho požehnání ovšem způsobí, že namísto padesáttrojky nasednu do jakéhosi jiného autobusu, což zjistím hned na první křižovatce, kdy řidič zvesela odbočí vlevo, namísto toho, aby jel rovně. No, co se dá dělat, holt budu muset vystoupit na další zastávce, kousek se vrátím a přijdu o trošku později. Je 8:48, a autobus stále jede. A jede.. A když pak v 9:00 vystoupím společně s ostatními lidmi na první další zastávce, kterou je až výstaviště, mí spolužáci už pravděpodobně začínají psát opravný termín zápočtu z finančního řízení podniku. Začne pršet.
Zmoklý jak myš dorazím v 9:25 do učebny, což znamená, že zbývá 5 minut do konce. Hlídá sám pan přednášející Doc. Ing. PhD., kterého jsem viděl poprvé v životě nikoliv na přednášce (nebyl jsem ani na jedné), ale minulý týden u něho v kabinetě, když jsem přišel s dotazem, co dělat, poukud jsem se ráno "nedostavil na zápočet". Takže když jsem mu dnes pro změnu pověděl kouzelnou větu: "Dobrý den.. jdu trošku pozdě.. bylo by ještě možné si napsat zápočet?", cítil jsem se nejtrapněji na světě. A jak to dopadlo? Příští týden se uvidíme potřetí, na posledním možném termínu v 7:15 ráno. Držte mi palce!
4 komentáře :
tak to už musí mít člověk talent:-)
Nemas si nechat zehnat od nekoho, kdo neni k zehnani opravneny. To se pak nediv, ze takove neautorizovane zehnani dopadlo jak dopadlo. Petr je v sekte pouze jeden nizsich knezi a nechapu, ze si mohl dovolit nekomu zehnat. Myslim, ze si s radou starsich promluvim o jeho vyobcovani z nasi sekty.
:-)
Jo, vyobcujte s nim, prosim, uz by to fakt potreboval :)
tomu se rika "zahrada, jedno a to same na tisic zpusobu" :)