Čekaje večer na 3. nástupišti, kolej pátá:
Rovnoběžné koleje,
rovnoběžné dlaždice,
rovnoběžné příčky odtokové mřížky,
hrany kreditní karty, řádky v menu telefonu...
vše paralelně běží vedle sebe, pod sebou či nad sebou...
jako lidské životy, věty, myšlenky i vesmíry.
Paralely máme všude kolem nás -
tak proč v ně tak málo věříme?
V alternativu, pluralitu, volbu...
Je to vůbec otázka víry? Či spíše vnímání?
A k čemu je vůbec otázka
a kdo vymyslel otazník?
"Moc to řešíš!", káže silný vykřičník -
aby držel balanc.
No, a když dojdou argumenty všecky,
pořád máme mocné tečky.
--
McZ
Rovnoběžné koleje,
rovnoběžné dlaždice,
rovnoběžné příčky odtokové mřížky,
hrany kreditní karty, řádky v menu telefonu...
vše paralelně běží vedle sebe, pod sebou či nad sebou...
jako lidské životy, věty, myšlenky i vesmíry.
Paralely máme všude kolem nás -
tak proč v ně tak málo věříme?
V alternativu, pluralitu, volbu...
Je to vůbec otázka víry? Či spíše vnímání?
A k čemu je vůbec otázka
a kdo vymyslel otazník?
"Moc to řešíš!", káže silný vykřičník -
aby držel balanc.
No, a když dojdou argumenty všecky,
pořád máme mocné tečky.
--
McZ