Malé velké zamyšlení nad Janem Palachem a dalšími pochodněmi - hrdinové či podivíni? Jaký je přesah do dneška?

Včera večer jsem zapálil zvláštní svíčku. Ne snad, že by byla roztodivného tvaru či složení, vlastně to byla úplně konvenční "čajová svíčka"... a přece nebyla. Zapálil jsem ji totiž ve specifickém rozpoložení, se zvláštním záměrem - připomenout si a posílit světlo, které plamenem své pochodně přinesli lidé roku 1968 a 69, mezi jinými hlavně R. Siwiec, J. Palach, J. Zajíc a další [1].

V sobotu 19. ledna to bylo právě 50 let, co zemřel student Jan Palach na následky těžkých popálenin, které si způsobil vlastním upálením, když se stal Pochodní číslo 1. Co ho vedlo k tomuto šílenému činu se mi až doposud celkem obtížně chápalo (pokud jsem se tedy nad tím vůbec kdy předtím nějak hlouběji zamýšlel). Změnu způsobilo zhlédnutí Sedláčkova filmu Jan Palach, který je, mimochodem, ještě 6 dnů zdarma k dispozici na webu ČT [2]. Film jako takový mě nijak zvlášť neoslovil, jeho téma a poselství ale významně. Až doposud jsem - snad kvůli tomu, jak jsme se to učili v dějepisu na střední škole - Jana Palacha vnímal jako nějakého podivína, tichého introverta s nejasnou motivací, což je dle mých osobních zkušeností vnímání mnoha lidí. Zdá se, že jsme byli dost daleko pravdě. Nejenom, že jeho činu nyní rozumím a plně ho chápu, stal se pro mě výrazným nositelem hodnot, symbolem a národním hrdinou (za což patří všem lidem co se podíleli na tom filmu moje díky).

Palach podle filmu nebyl žádný introvert a podivín (a nejen podle filmu):

Už mě strašně štvalo, jak je Honza falešně a nepravdivě líčen nejrůznějšími pseudoanalytiky. Nebyl zvláštním uzavřeným klukem, který se stranil ostatních. Šlo naopak o rváče, neskutečně veselého a někdy až hyperaktivního kluka, který nezkazil žádnou lumpárnu. Nejvíc mi ale vadí to, jak z Honzy děláme jakéhosi ikonického a nedotknutelného věrozvěsta...Honza byl vlastně v jádru Mašín. [3]

V tomto ohledu mi nelichotivé vyjádření od samotného Josefa Mašína [6]:

"Nevím, jaký cíl sleduje česká společnost opětovným připomínáním si tohoto činu," řekl bývalý odbojář, který žije v USA. Také nepovažuje za "fér vůči Janu Palachovi opětovně veřejně vzpomínat na čin spáchaný labilním mladým člověkem ve stavu duševní deprese".

přijde jako nemístné, zkreslené a necitlivé.

Jan Palach byl, podle všeho, spíše člověk se zdravými ideály, který těžce snášel, kam se ubírá vývoj společnosti a její morálka. Byl to vlastně aktivista, který se všemožně snažil vývoj zvrátit pozitivním směrem... ale nešlo to. Systém a komunistické mlýny, stejně jako postupné přizpůsobování se, zvykání si a malý veřejný odpor běžné populace, jeho hlas utlumily na úroveň neslyšného šumění moře. Snad proto také sáhl k něčemu tak extrémnímu... ze zoufalství, frustrace, jakési bezmoci podílet se na běhu světa správným směrem.

Citát [9]:

Umřel, protože chtěl vykřiknout co nejhlasitěji. Chtěl, abychom si uvědomili, co se to s námi děje, abychom viděli, co to vskutku děláme, a uslyšeli, co to vskutku říkáme v tom čase ústupků, o kterých se říkalo, že jsou nezbytné, kompromisů, které byly vydávány za rozumné, a taktizování, o kterém se leckomu chtělo věřit, že je chytré. Vytrácelo se tehdy vědomí, že i pod největším tlakem musí při tom všem cosi zůstat, cosi základního, s čím na trh už nelze a bez čeho lidský život ztrácí svou nezadatelnou důstojnost.“

-- Z dokumentu Charty 77 k 20. výročí sebeupálení

Jana Palacha, 15. leden 1989

- vnímejme, prosím, aktuálnost a naléhavost tohoto poselství a dědictví.

Mimochodem, pokud o tématu moc nevíte, stejně jako já doteď (ano, je to trochu ostuda, a taky bych si přál, abych o tom věděl víc už dřív - proto taky píšu tento článek), je třeba si dát věci do kontextu - stačí krátká exkurze po klíčových slovech: Pražské jaro, Alexander Dubček a Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. [5]

Pokud se chcete jen rychle zorientovat a něco si málo ochutnat či připomenout, doporučuji:

1. tento sedmiminutový komentář od T. Halíka: Výkřik do svědomí na rádiu Proglas. [11]
2. článek Hořící mladík proti beznaději. Palach měl pistoli a chtěl s okupanty bojovat, nakonec ale škrtl sirkou. [12]

Dalšími známými jmény s podobným osudem jsou např. Josef Hlavatý, Evžen Plocek, Michal Lefčík, Miroslav Malinka, Jan Bereš, Sándor Bauer, Elijahu Rips, a další.

zdroj: cbnc.com, Burning man 2013

V celé této složité věci ve mně výrazně rezonují tyto body:

1. Zatímco lidé, kteří to mají v hlavě ideově rozumně nastaveno, končí nařízením v psychiatrické léčebně (Elijahu Rips), lidé spoluzodpovědní za okupaci v prvé řadě, žili v klidu až do doby velmi nedávné (Vasil Biľak †2014) [4]
2. Češi (vč. Moraváků (pro ty z vás, co snad mají potřebu to striktně rozlišovat)) jakožto neaktivní národ brblačů u piva a ohýbačů zad. Jakýsi notorický sklon k pasivitě. A když odpor, tak ironického, švejkovského typu. Tím neříkám, že by v některém z "osmých" roků bylo bývalo lepší jít do ozbrojeného konfliktu. Já nevím, co by bylo lepší (a pro koho) - ale je ve mně jakási hořkost z toho, že často skláníme v opravdu tuhých situacích hřbet. Jakási těžká pachuť dědictví té temné normalizační doby, které přetrvává dodnes - jak jinak by v mainstreamové politice mohli být  nevhodní a nekredibilní muži typu Babiš, Zeman, Kalousek, Bém, Macek, Gross, Ráth, Hašek, Ondráček, Škromach, Klaus, Grebeníček, Pilný... a dlouhá řada dalších?! [7]
3. Proč vlastizrada (či velezrada) je v českém kontextu jen slovem ve slovníku? Nabízel by se soud jak se signatáři Zvacího dopisu (pro ty z vás, co to neví, formálně jsme si sem sovětské okupanty sami pozvali) [4], tak třeba s Václavem Klausem za jeho nechvalně proslulé amnestie [8].
4. Političtí vůdci a jejich odpovědnost - nakolik politik (představitel státu, reprezentant lidu) slouží občanům své země? Jak až moc má upozadit své zájmy/zdraví/rodinu, když jde do tuhého? Proč jen jeden jediný z tehdejších představitelů co byli uneseni do Moskvy nepodepsal Moskevský protokol, ideové popření celého Pražského jara a legalizaci okupace? (další hrdina, František Kriegel) [13].
5. Proč mě k podrobnějšímu zkoumání tak důležitých věcí, jakými jsou Pražské jaro, okupace a hrdinové té doby, dovedl život až teď? Deset let po vysoké škole? Není to trochu pozdě?
6. Sebeupálení jako forma politického protestu [10] - to fakt potřebujeme tak extrémně bolestivé formy oběti, abychom se vzepřeli násilí, porobení a nespravedlnosti?

Dva citáty závěrem [9]:

„Člověk musí bránit proti tomu zlu, na které právě stačí.“

-- Jan Palach, 17. leden 1969

a [13]:

V srpnu 1968 se mi jednou dr. Kriegel přiznal, že od setkání se sovětským vedením v Čierné nemůže spát - stále musí myslet na to, v jakých primitivních rukou jsou osudy národů i celého lidstva....

-- František Janouch, 2008

(I) za to tu včera v Brně hořela svíčka...



Zdroje a odkazy:
[1] Ryszard Siwiec: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ryszard_Siwiec&oldid=16856043#Analogie
[2] Česká Televize: Jan Palach: https://www.ceskatelevize.cz/porady/11118393137-jan-palach/21751212025/
[3] Jan Palach: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Palach&oldid=16875412#Vzpom%C3%ADnky_pam%C4%9Btn%C3%ADk%C5%AF
[4] Vážený Leonide Iljiči: https://www.youtube.com/watch?v=5GgdB-5BtDw, Zvací dopis: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zvac%C3%AD_dopis
[5] Pražské jaro 1968: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%BEsk%C3%A9_jaro_1968
[6] Mašín: Palach byl labilní, upálil se zbytečně: https://www.lidovky.cz/domov/masin-palach-byl-labilni-upalil-se-zbytecne.A120121_122938_ln_domov_mc
[7] crysmanovo: politika a korupce: https://crysmanovo.blogspot.com/search/label/politika-korupce
[8] crsmanovo: Klausovy amnestie ještě budou mít dohru - díky (nejen) Frank Bold!: https://crysmanovo.blogspot.com/2014/04/klausovy-amnestie-jeste-budou-mit-dohru.html
[9] http://www.janpalach.cz/cs/default/jan-palach/palachuvtyden, http://www.janpalach.cz/cs/default/jan-palach/smrt
[10] Sebeupálení jako forma politického protestu: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne
[11] https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2019-01-19-07-30-00/
[12] https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2705102-horici-mladik-proti-beznadeji-palach-sel-proti-okupantum-s-pistoli-nakonec-ale-skrtl
[13] F. Kriegel - politik, který zachránil československou čest (II.): http://blog.aktualne.cz/blogy/frantisek-janouch.php?itemid=3156

.