España otra vez! #4

Z autobusáku jsme se tedy kolem sedmé ráno vydali dále do centra Granady najít nějaké šikovné místo na spaní, trošku se prospali a zopakovali bojovku "najdi místo pro uložení batohů". Zkusili jsme asi 4 hotely, ee, nic. Naštěstí [afortunadamente] crysman má milé kamarády, jako třeba *El, která zase má jiné milé kamarády, z nichž někteří jsou shodou okolností dlouhodobě v Granadě. Na druhou stranu, ve Španělsku není záhodno mladým českým studentům volat před pravým polednem, tedy se vydáváme směrem nahoru. Proč? No přece ... ten výhled :) !?


K našemu milému překvapení objevujeme skutečnost, že Granada je městem graffiti - jako skutečného umění, ne jen ledajakých čmáranic.
...

Po poledni [por la tarde] voláme jakémus' Štěpánovi (pamatujete? ... kamarádi kamarádů :) Ten to bere, hovoříme, a záhy se sáčkujeme k nim do bytu (tímto ještě jednou vyjadřujeme velké díky). Seznamujeme se, domlouváme se, že večer společně vyrazíme, a odcházíme do města - směr Alhambra, což je slavný arabský palác, údajně nejnavštěvovanější místo Andalusie (možná celého Španělska, už zase nevím - nezapamatoval jsem si to ani minule, když jsem tu byl na erasmu :)


Z Alhambry jsme se rozhodli jít zpět jinou cestou, nějakou netradiční - což se nám podařilo na výbornou. Z asfaltek a dlaždic jsme velmi záhy sešli na cesty písčité, které se posléze změnily na cestičky písčito-kamenité a dosti strmé. Krása. Hlavně v sandálech :)


Večer se šlo na tapas a něco k pití. V Granadě podávají supertapas. Zatímco v České republice chodí lidi na piwo (standardně 0.5L), ke kterému si dají nějaký ten malý čips, v Granadě ke každému piwu (standardně cca 0.3L) dostanete tapu jak botu :) Večer jsme zakončili krásným posezením na místě zvaném Mirador de San Nicolas, odkud se kouká na osvětlenou Alhambru, popíjí vínko, hraje flamenco ...


Mno, du vařit večeři :) pokračování příště!

fotky jako obvykle v mých albech na PicasaWebu

España otra vez! #3

Z baru jsme se tedy vydali hledat vhodnou pláž. Po cestě jsme objevili na české poměry řadu nestandardní flóry. První, na co jsme narazili byla taková ta typická městská pláž ...

Takže pokračujeme dále podél pobřeží ...

... až asi po 40 minutách chůze narazíme na naši vysněnou pláž - téměř nikdo tam není a jsou hezké vlny, na kterých se můžeme po zkušenostech z Bakia hezky vozit. Čas mimo vodu raději z pokožko-bezpečnostních důvodů místo na slunci trávíme pod jakýms' olivovníkem u parkoviště.

Pomalu zatmíváme, a tak je čas najít si ubytování. crysman hlasuje proti spaní na pláži a propaguje ubytování se na blízkém kopci, na čemž se také dohodneme a vybaveni karimatkami a osuškami z pláže razíme. Výstup na kamenitý kopec ve tmě je zvláště pro Mc Martina v žabkách výzvou ... Nakonec ale kupodivu nikdo nikam nepadá a nacházíme krásné místo. Výhled je nádherný:


Uděláme fotky, vyčistíme zuby, rozložíme karimatky a deme spát. Tedy spíše "spát". Myslel jsem si, že ve Španělsku nejsou komáři. Ó, jak jsem se mýlil! Vyskytuje se tu jakýs' druh, který štípe tím více bolestivě, čím je menší. Tedy se různě převalujeme a plácáme, občas dokonce i usneme, ale to se hned přes karimatku těsně za hlavou přežene ještěrka či co, popřípadě započnou pochodovat jacísi brouci. No, a když už si na to člověk skoro zvykne (to je veliký eufenismus - na to se zvyknout nedá, určitě ne za den), tak nemůže spát kvůli zimě ... Hufff, příšerná noc. Ale za ty fotky to stálo:






Ráno 24.7. po "probuzení" (probouzí se člověk ze spánku) vyčistíme zuby a vyrazíme do hotelu pro zavazadla s tím, že si pak koupíme lístek do Malagy tak, abysme jeli přes noc a vyspali se v autobuse (cesta má trvat cca 9 hodin). Po cestě ještě uděláme pár fotek ...

...
vyzvedneme kufry a jdeme na autobusák. Tam zjišťujeme, že bus jede do Malagy přes Granadu, do které jsem měl v plánu se také jet podívat. Takže proč jet do Malagy a odtud potom někdy zase do Granady a zpět, když to můžeme vzít po cestě?! Tedy změna: cíl Granada. Lístek kupujeme na 21:45 a jdeme, bohužel i s báglama, na pláž, kde strávíme zbytek dne. Po cestě na bus se ještě naposled rozloučíme s Mayte v našem oblíbeném baru a už se těšíme, jak se krásně vyspíme v autobuse. Ovšem ale, opět, chyba lávky! Mám to štěstí, že za mnou sedí dredatá prošpikovaná Italka, co jí vadí, když mám sklopené sedadlo. Tedy jako skoro jediný z autobusu mám sedadlo kolmo. Spát je téměř nemožné.

Do Granady přijíždíme kolém půl páté ráno a zkoušíme se vyspat na autobusáku. Bohužel, to nám umožněno není. "V téhle zemi se snad nedá spát!", povzdychnu si jeda dne předchozího zakoupenou broskev. A tak razíme směr město ... (pokračování příště)

všechny fotky viz album 2009/07-08 Španělsko. Zde fullscreen a slideshow s popisky.

España otra vez! #2

Konečně jsem dodělal a uploadoval řadu náročných fotek z Alicante, tak můžeme pokračovat. Stále ještě si tu s Mc Martinem hovíme v nádherné čtvrti Granady v baráčku s příjemnou terasou. Já píšu tento text a Mc Martin právě hodil do DVD přehrávače ze studijních důvodů jakýs' film s názvem Tiernas Primas, co našel v knihovně. Jako obvykle při seznámení se s neznámým slovíčkem, zadávám do slovníku "tierna" (prima je sestřenice, to víme) - a ouha, "křehký, měkký, útlý". Usměju se, zahlásím Mc Martinovi: "Takže pórek" a pokračuju v psaní. No, ale to jsme trošku odbočili, v Granadě ještě přece nejsme :) ...

23.7. kolem desáté hodiny dopoledne jsme úspěšně přistáli na letišti v Alicante, venkovní teplota 27°C. Takže, co teď? No, přece si dáme bágly [equipajes] do úschovny, ať se s těma metrákovýma batohama v místních příjemných 38° odpoledne netaháme a můžeme jít na pláž. Chyba lávky! Úschovny zavazadel nejsou v provozu. Ani na vlakáči, ani na autobusáku, prostě nikde. Důvod? Údajně bomby (ETA?). Naštěstí se od někoho dozvídáme, že si můžeme nechat bágly v hotelu, což taky uděláme. 6E za dva batohy a 24h, to de. Cestou do hotelu se ale, zatímco teplota vzduchu stále neúprosně roste, shodujeme na tom, že existují lepší způsoby sebevraždy, než takhle "nalehko" stopovat 470 km v tropickém vedru.

Na vlakáči se tedy ptáme na vlak. V pohodě, jezdí co chvíli - za cca 70E. Huups, tak to asi ne. Tento výlet má být přece lowcost ... Tedy směr autobusák. No vida, Alicante -> Málaga 37E, to by šlo. Ale až zítra, chvilku se tu v Alicante zdržíme, když už tu jsme. Nový cíl: pláž. Po cestě si dáváme první Tinto de verano (z hlediska rozšíření něco jako u nás Kofola, z hlediska složení a chuti výborná lehce perlivá 4,5% limonáda z červeného vína; podávejte s kouskem citrónu a kopou ledu! [... y montón de hielo] :) v nedalekém baru, do kterého počas našeho poměrně krátkého pobytu v Alicante zavítáme ještě asi 4x, protože v něm pracuje suprová señora. Před 26 lety měla nehodu na motorce, která ji mimo díry do hlavy způsobila taky ochrnutí půlky těla a kompletní ztrátu paměti (včetně řeči). Ale tato milá dáma s příznačným jménem Mayte (angličtináři pochopí) "věří v život" a nevzdala to. Dala se do kupy, a teď čile pracuje 12 h denně v baru (fuj!) Prostě úžasné.

Z baru jsme se vydali ... No, a to až zítra ...

PS: Tiernas Primas nakonec nebyl pórek, ale takový velmi lehučký eroťák. Největší fešák je prý takový looser, že se ve filmu ani po 40 minutách ještě nesouložilo :)