Z baru jsme se tedy vydali hledat vhodnou pláž. Po cestě jsme objevili na české poměry řadu nestandardní flóry. První, na co jsme narazili byla taková ta typická městská pláž ...
Takže pokračujeme dále podél pobřeží ...
... až asi po 40 minutách chůze narazíme na naši vysněnou pláž - téměř nikdo tam není a jsou hezké vlny, na kterých se můžeme po zkušenostech z Bakia hezky vozit. Čas mimo vodu raději z pokožko-bezpečnostních důvodů místo na slunci trávíme pod jakýms' olivovníkem u parkoviště.
Pomalu zatmíváme, a tak je čas najít si ubytování. crysman hlasuje proti spaní na pláži a propaguje ubytování se na blízkém kopci, na čemž se také dohodneme a vybaveni karimatkami a osuškami z pláže razíme. Výstup na kamenitý kopec ve tmě je zvláště pro Mc Martina v žabkách výzvou ... Nakonec ale kupodivu nikdo nikam nepadá a nacházíme krásné místo. Výhled je nádherný:
Uděláme fotky, vyčistíme zuby, rozložíme karimatky a deme spát. Tedy spíše "spát". Myslel jsem si, že ve Španělsku nejsou komáři. Ó, jak jsem se mýlil! Vyskytuje se tu jakýs' druh, který štípe tím více bolestivě, čím je menší. Tedy se různě převalujeme a plácáme, občas dokonce i usneme, ale to se hned přes karimatku těsně za hlavou přežene ještěrka či co, popřípadě započnou pochodovat jacísi brouci. No, a když už si na to člověk skoro zvykne (to je veliký eufenismus - na to se zvyknout nedá, určitě ne za den), tak nemůže spát kvůli zimě ... Hufff, příšerná noc. Ale za ty fotky to stálo:
Ráno 24.7. po "probuzení" (probouzí se člověk ze spánku) vyčistíme zuby a vyrazíme do hotelu pro zavazadla s tím, že si pak koupíme lístek do Malagy tak, abysme jeli přes noc a vyspali se v autobuse (cesta má trvat cca 9 hodin). Po cestě ještě uděláme pár fotek ...
...
vyzvedneme kufry a jdeme na autobusák. Tam zjišťujeme, že bus jede do Malagy přes Granadu, do které jsem měl v plánu se také jet podívat. Takže proč jet do Malagy a odtud potom někdy zase do Granady a zpět, když to můžeme vzít po cestě?! Tedy změna: cíl Granada. Lístek kupujeme na 21:45 a jdeme, bohužel i s báglama, na pláž, kde strávíme zbytek dne. Po cestě na bus se ještě naposled rozloučíme s Mayte v našem oblíbeném baru a už se těšíme, jak se krásně vyspíme v autobuse. Ovšem ale, opět, chyba lávky! Mám to štěstí, že za mnou sedí dredatá prošpikovaná Italka, co jí vadí, když mám sklopené sedadlo. Tedy jako skoro jediný z autobusu mám sedadlo kolmo. Spát je téměř nemožné.
Do Granady přijíždíme kolém půl páté ráno a zkoušíme se vyspat na autobusáku. Bohužel, to nám umožněno není. "V téhle zemi se snad nedá spát!", povzdychnu si jeda dne předchozího zakoupenou broskev. A tak razíme směr město ... (pokračování příště)
všechny fotky viz album 2009/07-08 Španělsko. Zde fullscreen a slideshow s popisky.
Takže pokračujeme dále podél pobřeží ...
... až asi po 40 minutách chůze narazíme na naši vysněnou pláž - téměř nikdo tam není a jsou hezké vlny, na kterých se můžeme po zkušenostech z Bakia hezky vozit. Čas mimo vodu raději z pokožko-bezpečnostních důvodů místo na slunci trávíme pod jakýms' olivovníkem u parkoviště.
Pomalu zatmíváme, a tak je čas najít si ubytování. crysman hlasuje proti spaní na pláži a propaguje ubytování se na blízkém kopci, na čemž se také dohodneme a vybaveni karimatkami a osuškami z pláže razíme. Výstup na kamenitý kopec ve tmě je zvláště pro Mc Martina v žabkách výzvou ... Nakonec ale kupodivu nikdo nikam nepadá a nacházíme krásné místo. Výhled je nádherný:
Uděláme fotky, vyčistíme zuby, rozložíme karimatky a deme spát. Tedy spíše "spát". Myslel jsem si, že ve Španělsku nejsou komáři. Ó, jak jsem se mýlil! Vyskytuje se tu jakýs' druh, který štípe tím více bolestivě, čím je menší. Tedy se různě převalujeme a plácáme, občas dokonce i usneme, ale to se hned přes karimatku těsně za hlavou přežene ještěrka či co, popřípadě započnou pochodovat jacísi brouci. No, a když už si na to člověk skoro zvykne (to je veliký eufenismus - na to se zvyknout nedá, určitě ne za den), tak nemůže spát kvůli zimě ... Hufff, příšerná noc. Ale za ty fotky to stálo:
Ráno 24.7. po "probuzení" (probouzí se člověk ze spánku) vyčistíme zuby a vyrazíme do hotelu pro zavazadla s tím, že si pak koupíme lístek do Malagy tak, abysme jeli přes noc a vyspali se v autobuse (cesta má trvat cca 9 hodin). Po cestě ještě uděláme pár fotek ...
...
vyzvedneme kufry a jdeme na autobusák. Tam zjišťujeme, že bus jede do Malagy přes Granadu, do které jsem měl v plánu se také jet podívat. Takže proč jet do Malagy a odtud potom někdy zase do Granady a zpět, když to můžeme vzít po cestě?! Tedy změna: cíl Granada. Lístek kupujeme na 21:45 a jdeme, bohužel i s báglama, na pláž, kde strávíme zbytek dne. Po cestě na bus se ještě naposled rozloučíme s Mayte v našem oblíbeném baru a už se těšíme, jak se krásně vyspíme v autobuse. Ovšem ale, opět, chyba lávky! Mám to štěstí, že za mnou sedí dredatá prošpikovaná Italka, co jí vadí, když mám sklopené sedadlo. Tedy jako skoro jediný z autobusu mám sedadlo kolmo. Spát je téměř nemožné.
Do Granady přijíždíme kolém půl páté ráno a zkoušíme se vyspat na autobusáku. Bohužel, to nám umožněno není. "V téhle zemi se snad nedá spát!", povzdychnu si jeda dne předchozího zakoupenou broskev. A tak razíme směr město ... (pokračování příště)
všechny fotky viz album 2009/07-08 Španělsko. Zde fullscreen a slideshow s popisky.
Nevím, kde se na to ti lidi školí - tak mimo nikdo bez speciálního školení snad tleskat nemůže - ale šlo jim to výborně! Za tleskání mimo rytmus v "piánko" pasážích, kdy si BB ztlumil celou kapelu na úroveň hlasitosti šumění moře a chtěl sólovat, uděluji jedničku s hvězdičkou. Snaha přetleskat tiché pasáže, které snad měly být věnovány krásným sólům, rozhodně nepřišla vniveč. Všem mimotleskačům za získanou známku gratuluji a děkuji za znehodnocený zážitek z jinak dobrého koncertu.