Prohlédněte si blog v dynamickém zobrazení, např. Classic, Magazine, Sidebar, či Timeslide

středa 9. ledna 2008

Návrat (z Malagy #31)

Návrat do Malagy se nesl ve znamení nervů. Nejdřív jsem se nervoval, jestli vůbec stihnu letadlo z Prahy, neboť jsem si objednal autobus z Brna dost naknap (chybami se člověk učí), a navíc kdesi na benzince dělal neplánovanou přestávku. Nakonec to dopadlo dobře, všechny metra i bus na letiště celkem navazovaly, takže jsem 40 minut před odletem (10 min před boarding time) přišel k prázdnému odbavovacímu pultíku, odbavil se, prošel kontrolama a šel rovnou k už otevřenému terminálu :) Na osobní prohlídce na mě byli zlí - vyhodili mi flašku s vodou a navíc se vztekali, že mě musí 2x prohledávat "ručně", lebo mi nejprv zapípal pásek a pak ještě šňůrka na mobil (který stejně ani nemám) s miniaturním kouskem kovu. Tak si dávejte pozor - hlavně na pásky zapomíná kde kdo.

V Madridu byl přestup v pohodě, až na stupidní incident s telefonem. Protože moje nová náhradní Vodafone SIM karta ještě nebyla aktivována (ve skutečnosti potřebujete počkat víc než řečených 24h), chtěl jsem alespoň dát domů vědět SMS z telefonního automatu. Po napsání zprávy se mě to zeptalo na číslo, tak jsem začal vyťukávat "00", což mělo za následek "odeslání zprávy" (na číslo 00), vypsání chybové hlášky o nedoručení a sežrání celého kreditu (naštěstí jen půl eura). Super.

visačky na kufrTo nejlepší mě ale čekalo v Malaze - na zavazadlovém dopravníku se neobjevil můj bágl, což bylo po 12 hodinách cestování velmi příjemným překvapením. Tak jsem se vydal na přepážku společnosti IBERIA, kde jsem mimo jiné zjistil, že nejsem sám, a vyřídil potřebné záležitosti. Výborné bylo, že jsem paní nemohl dát na sebe telefon (žádný nebyl), a dokonce ani na spolubydlu Pierra, neboť o číslo jsem přišel i s telefonem. Když jsem jim nabízel email, že jim pošlu své "nové" číslo (má původní španělská SIM - 0034618859809), bylo mi řečeno, že email nemají (!?). Jen tak mimochodem, to číslo jsem jim nemohl dát, protože jsem ho samozřejmě z hlavy neznal. Naštěstí jsem měl na papíře číslo aspoň na Martu (ta Portugalka), se kterou jsem se pak přes MSN domluvil, že až jí zavolají, tak ať jim dá to moje číslo, což se také stalo, a tak mi dnes dopoledne nakonec batoh přivezli. Uffff! Musím říct, že jsem za ty hadry, 6 harmonik a vlastní batoh byl pěkně nervní.. Nojo, to bych holt nebyl já.

Jinak, společnost IBERIA si u mě udělala opravdu špatné jméno. Že na palubě nedostanete v ceně vůbec žádné občerstvení (ani blbou vodu) jsem akceptoval. 30 minut čekání jen tak na runwayi v letadle jsem taky přežil s klidem. Ztráta batohu už mě ale vytočila - hlavně poté, co jsem se dozvěděl, že známému přijel roztrhlý kufr, dalšímu s ulámanými kolečky, a dalšímu pro jistotu nepřijel vůbec, a ani ho nikdy nenašli..

Své dnešní štěstí s nálezem jsem oslavil už včera v Roadhouse na tradiční jam session - i když jen se dvěma harmonikami, co jsem měl v příručním :)

Malé PS: na bytě je bordel, zima a na chodbě se celý den dělá něco se zbíječkou - a bude to ve všech patrech. To bude super učební atmosféra. Juchůů

2 komentáře :

mikee řekl(a)...

to jsi mel stesti, ze ti zavazadlo prislo tak rychle, kamoska na nej cekala 14 dni...

crysman řekl(a)...

Zapomněl jsem napsat, že jsem vyzkoušel cestovat letadlem na občanku - ano, jde to! Skutečně už nepotřebuju pas..